Cílem psychomotorické výchovy je harmonická osobnost z hlediska fyzického, psychického i společenského.
Psychika a motorika jsou nerozluční kamarádi – vývoj motoriky je vázaný na vývoj smyslových a psychických funkcí. A stejně tak psychika působí na vývoj motoriky. Lidé tento termín často používají jako popis psychických a motorických funkcí v různých obdobích života.
Psychomotorika je ale ve skutečnosti pohybový program, jehož základy se objevují v 18. století ve Francii. Ve 20. letech minulého století byl tento program zaměřený na práci s mentálně postiženými lidmi - cílem pohybu tehdy nebyl výkon, ale radost, která následně zlepšuje i psychické funkce. Psychomotorika jako program se pak dále šířila v 50. letech do Německa za vzájemné kooperace psychologů, pedagogů, terapeutů a sociologů. Dalo by se říct, že cílem psychomotorické výchovy je harmonická osobnost z hlediska fyzického, psychického i společenského.
Co se dítě pomocí pohybu a hry učí?
-
Jak na mě působí okolní prostředí a jak já mohu působit na něj?- manipulace s předměty a orientace v prostředí a prostoru
-
Jaké existují druhy komunikace, jaké jsou vztahy kolem mě a jak fungují?– verbální i neverbální komunikace, komunikace ve skupině, sociální vnímání a empatie, odpovědnost a respekt k ostatním
-
Jak funguji já sám, co dokážu a v čem jsem dobrý?– ovládání vlastního těla, zlepšení jemné a hrubé motoriky, budování vlastní identity, zvyšování kreativity, podpora smyslů a řeči.
Jako správní kamarádi, se i psychika s motorikou musejí vzájemně rozvíjet. Zajímá vás jak? To bude tématem dalšího článku. Dozvíte se, jak jdou spolu tihle přátelé rok za rokem od narození až do školy. Těšte se, bude to dobrodružná cesta!