Stres, nejistota, omezení, naděje, láska, soudržnost, budoucnost

Těmito slovy charakterizuje onemocnění koronavirem Covid-19 náš kamarád Honza (38), vyléčený pacient s oficiálním číslem 310. 

Honzo, nemůžeme nezačít tak trochu klasicky: co, kdy, kde, jak a proč ty a Covid-19?

Nakazil jsem se společně s malou skupinou kolegů v práci v rámci schůzky, kde jsme byli z více oddělení. Paradoxně první člověk se nakazil od známého z Bostonu. Společnost pak obratem zavřela kanceláře, vše kompletně vydezinfikovala a umožnila lidem pokračovat v práci z domova.

Za jak dlouho po tomhle setkání ti bylo zle a jaké jsi měl příznaky?

První příznaky jsem pocítil cca 4 dny od rizikového setkání, začal jsem mít zimnici a škrábalo mne v krku.Tenkrát jsem si to s tím ještě nespojoval. Na začátku jsem jsem si říkal, že to bude nějaká chřipka, kterou jsem zase chytil od své dcery. Každopádně po potvrzení, že jsem Covid19 pozitivní, jsem nejvíce řešil, zda jsem nenakazil rodinu nebo kolegy z práce. Naštěstí jsem se izoloval sám v prvních dnech příznaků a nečekal jsem na pokyny hygieny. V zásadě jsem ale věděl, že moje věková skupina nemá větší potíže. Spíš jsem měl strach o okolí. Nejhorší bylo čekání na výsledky a v podstatě nemožnost se kamkoliv dovolat pro informace.


Jak vypadala tvá izolace. Vím, že máš malou dceru, tak se ptám, kam jsi poslal rodinu? Jak ses o sebe sám postaral? 

První den, co mi nebylo v práci dobře, jsem ani nešel za rodinou, ale izoloval jsem se sám ve svém bytě v Praze. Tím jsem měl alespoň nějakou jistotu, že rodině nehrozí nebezpečí, pokud ji nebudu navštěvovat. Žijí totiž v rodinném domě za Prahou, plus máme byt v Praze v Dejvicích. To samozřejmě zjednodušilo moji možnost, jak se izolovat a ochránit svoji rodinu. Předzásobil jsem se díky Rohlík.cz a občas si usnadnil obědy díky dovážce hotového obědu až ke dveřím domu. Dál z bezpečnostních důvodů kurýr nemohl a já si tak vyzvedával jídlo v rukavicích a roušce bezpečně za dveřmi. Za celou dobu sem si nedovolil vyjít ani na krátkou procházku nebo rychlý nákup. Hodně mi pomáhala rodina nebo kamarádi v okolí. Ještě, že mám na bytě alespoň malý balkón, tak jsem měl alespoň malou možnost být na čerstvém vzduchu. I tady jsem ale dodržoval opatření, měl roušku a rukavice.

Co bylo na celé tvé situaci nejhorší?

Nejhorší bylo odloučení od rodiny a dcery. Samozřejmě se mi stýskalo a postupně jsem hůř snášel izolaci v bytě bez možnosti jít na procházku nebo nákup. Těch 5 týdnů, které trvalo vyléčení a potvrzení dvou negativních testů už byla opravdu dlouhá doba. Videohovory trvající i několik hodin se staly běžnou součástí mého denního „virtuálního“ kontaktu s rodinou a okolím. A to včetně hraní si s dcerou na dálku a vyprávění pohádek. Kromě toho jsem byl denně v kontaktu s rodiči, kteří ztratili ze dne na den práci. Jsou totiž loutkoherci a hráli každý den ve školkách a školách pohádky pro děti. Což za současné situace není možné. Zajímalo mne, zda jsou dostatečně vybaveni a jak budou situaci řešit dále.


Dokážeš srovnat život před a po?

Mám pocit, že jsem nikdy nepracoval víc než v této době. Mám štěstí, že jsem na rozdíl od mnoha dalších o práci nepřišel. Spíše naopak. Pohybuji se v oblasti digitálu, mám na starosti digitální transformaci firmy, e-commerce a sociální sítě, tak práce a její množství právě v této době nabrala obrátkách.

 Koronavirus z pohledu táty. Jak ho vnímáš? 

Myslím si, že pro každou rodinu jako celek, ne jenom otce, je toto taková menší zkouška, která nám všem vzájemně ukazuje, jak těžké je skloubit práci, výchovu a zábavu. Zároveň ukazuje na velké mezery ve školství, které třeba nedokáže dostatečně rychle reagovat na online výuku. Na druhou stranu vidíme krásné příklady inovací jako je Učitelka, Online školení a zkoušky a další.

Co si jako otec malé dcery myslíš o diskusi, zda mají být otevřeny školy a školky v půlce května?

Tohle je velmi těžká otázka. Podle mě ano, dlouhodobě to není takto únosné. Z dat co jsem si četl, je to nejméně ohrožená část populace a pokud budeme dál dodržovat všechna opatření a respektovat ohrožení lidí se zdravotními problémy nebo starší generaci, mělo by se to dát zvládnout. Viz příklad Dánska/Švédka.

Vnímáš na onemocnění Covid-19 nějaké pozitivum? Je něco, co ti onemocnění přineslo nebo co tě překvapilo.

Příjemně mě překvapilo, jak lidé na nic nečekali a tak nějak přirozeně se semkli. Začali vyrábět, vyvíjet inovace a vzájemně si pomáhat. Hodně mne naopak zklamal přístup vlády a pomalost/laxnost, se kterou jednají, Přijde mi to spíš jako větší PR, než jako konkrétní pomoc různě ohroženým, konkrétním skupinám, které se tímto dostaly skoro do  likvidačního stavu. Vidím často populistická gesta, jako otevření hobby marketu, které mají nahnat body před volbami, ale menší podniky s menším rizikem nakažení jsou stále zavřené. Nedává mi to smysl.

Honzo, ještě bych tě na závěr požádala vyjmenování 7 slov, které podle tvých zkušeností charakterizují onemocnění koronavirem Covid 19

Stres, nejistota, omezení, naděje, láska, soudržnost, budoucnost:-)

 

Za Kidtown.cz samozřejmě moc děkuji a držím palce. Jana V.

 

PS: A ještě jednou díky. Inspiroval jsi nás k dalšímu nápadu jak podpořit seniory. Protože jsme během posledních tří týdnů ušili a rozdali přes 700 bavlněných roušek a byl o ně enormní zájem, tak jsme se rozhodli, že seniory podpoříme tím, že na produkty pro ně vhodné dáme slevu a navíc k tomu roušku zdarma, 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.